Ebola 2014

Ilustrační obrázek: filovirus (Marburg), transmisní elektronová mikroskopie, zvětšení 25 000x, Ivana Vidličková ZÚ Ostrava 2011

Co to je Ebola?

Aktualizace 13.10.2014

Ebola je vzácné infekční onemocnění způsobené nákazou jedním z virů rodu Ebolavirus, který patří do čeledi Filoviridae. Mohou způsobit onemocnění člověka nebo nehumánních primátů. V současné době je známo 5 virů rodu Ebolavirus, z nichž 4 způsobují humánní onemocnění. Jsou to:Ebola virus (starší název Zaire virus), Sudan virus, Tai Forest virus a Bundibugyo virus. Z nich nejnebezpečnější je Ebola virus (starším názvem Zaire), který je také původcem nyní probíhající epidemie v západní Africe. Pátý, Reston virus, způsobuje pouze onemocnění nehumánních primátů, ale nikoliv člověka.

Ebolaviry jsou endemicky přítomny v několika afrických státech. Poprvé byl ebolavirus izolován z krve nemocných osob v roce 1976 v průběhu epidemie, která probíhala v Demokratické republice Kongo v blízkosti řeky Ebola. Od té doby se vyskytují lokální epidemie na různých místech Afriky. Ačkoliv zatím nebyl jednoznačně identifikován žádný zvířecí rezervoár ebolavirů, za nejpravděpodobnější se považují některé druhy afrických netopýrů, u nichž zřejmě probíhá bezpříznaková nákaza, během níž vylučují virus ve svých exkrementech.

Ebola v západní Africe 2014

V současné době probíhající epidemie eboly v západní Africe je největší v dosavadních dějinách. Současně se jedná o první známý výskyt této infekce v západní Africe. Během roku 2014 onemocnělo a zemřelo na toto onemocnění již více osob než v průběhu všech předchozích epidemií od roku 1976 dohromady.

Za prvního nemocného je považován 2-letý chlapec z Guineje, který ebolou onemocněl a následně na ni zemřel v prosinci 2013, od něj se nakazila jeho matka, sestra a babička. Z Guineje se nákaza postupně rozšířila i do okolních států, Libérie a Sierry Leone. Tyto 3 západoafrické země jsou ebolou zasaženy nejvíce, počet hlášených případů k 8.10.2014 činí 8400 , z nich přibližně 50% nemocných zemřelo. Skutečný počet nakažených je však pravděpodobně daleko vyšší. Kromě těchto 3 států se sporadické případy vyskytly i v Senegalu a Nigérii, zde se však podařilo epidemickému šíření nemoci včas zabránit.

Přenos infekce

Virus se přenáší z člověka na člověka přímým kontaktem s tělesnými tekutinami člověka nemocného ebolou v období, kdy má klinické příznaky. Virus eboly je u nemocného přítomen v krvi a jiných tělesných tekutinách, kterými jsou sliny, hlen, zvratky, moč, stolice, pot, slzy, mateřské mléko, sperma. V inkubační době, kdy nakažený ještě nemá příznaky nemoci, není virus vylučován a nemůže být tedy přenesen na jiného člověka. Bránou vstupu jsou především sliznice, tedy oči, nos, dutina ústní, vagina, rektum nebo i poraněná kůže. Přes intaktní kůži virus do organismu nepronikne. Ebola není kapénkovou infekcí, jako např. chřipka, spalničky nebo plané neštovice, není tedy přenosný prostřednictvím aerosolu, který zůstává rozptýlen ve vzduchu poté, co nemocný zakašle nebo kýchne. Pokud však nemocný zakašle nebo kýchne a jeho sekrety tímto přijdou do přímého kontaktu se sliznicí jiného člověka, mohou tyto sekrety přenést infekci.

V inkubační době, kdy ještě nakažený člověk žádné příznaky nemá, virus v tělesných tekutinách není přítomen a nemůže tedy nikoho nakazit. Uzdraví-li se nemocný z eboly, není již pro své okolí infekční. Výjimkou je sperma, kterým se může virus vylučovat až 3 měsíce. Z toho důvodu je doporučena sexuální abstinence nebo důsledné používání kondomu po dobu 3 měsíců od úzdravy.

Virus eboly lze spolehlivě zlikvidovat běžnými dezinfekčními přípravky. Na hladkém suchém povrchu virus zůstává infekční maximálně několik hodin, avšak v tělesných tekutinách, např. v krvi, může i mimo tělo hostitele přežít až několik dní při pokojové teplotě.

Klinické příznaky eboly

Inkubační doba eboly činí 2-21 dní, nejčastěji 8-10 dní. Kdykoliv v tomto období po kontaktu s nemocným se mohou objevit první klinické příznaky. Příznaky eboly jsou horečka >38,6°C, bolest v krku, bolesti hlavy, svalů, kloubů, slabost, průjem, zvracení, bolest břicha, vnitřní i vnější krvácení, později dochází k šokovému stavu a selhání funkce vnitřních orgánů, zejména ledvin a jater. Smrtnost eboly se pohybuje mezi 25-90%.

Diagnostika a léčba eboly

Diagnostika u osob před propuknutím nákazy (v inkubační době) není možná, proto osoby, u kterých je známo, že byly v kontaktu s nemocným, musejí být izolovány v karanténě a jejich zdravotní stav musí být pravidelně monitorován. Laboratorní diagnostika je možná až v okamžiku, kdy se objeví první klinické příznaky (např. horečka), které však ze začátku bývají nespecifické a mohou být přítomny i u řady daleko běžnějších onemocnění, jako je například malárie, horečka dengue nebo chřipka. Laboratorní vyšetření pro diagnostiku eboly se provádí ze vzorku krve, nejčastěji se provádí PCR na průkaz virové RNA, která bývá pozitivní již v prvních dnech klinických příznaků. Později je možno provést také stanovení specifických IgG a IgM protilátek metodou ELISA.

Laboratorní diagnostika eboly je možná pouze ve specializovaných laboratořích se stupněm zabezpečení BSL-4 (biosafety level 4, 4. stupeň biologické ochrany). Pro Českou republiku je pro tyto účely smluvním zařízením BSL-4 laboratoř v Německu v Institutu Roberta Kocha v Berlíně.

V současné době není k dispozici žádná vakcína ani lék proti ebole schválený FDA (Food and Drug Administration, Úřad pro výživu a léky). Z toho důvodu jsou nemocní léčeni pouze symptomaticky, tedy zajištěním dostatečného přívodu tekutin a elektrolytů, tlumení bolestí a horečky, podávání antikoagulačních léků. O tom, zda pacient nákazu přežije, rozhoduje do značné míry dostatečná podpůrná terapie, stav výživy a imunitního systému daného jedince. Osoby, které ebolu přežijí, mají v krvi protilátky, které by je měly ochránit před opakovanou infekcí minimálně po dobu 10 let. Není známo, zda imunita po prodělané nákaze je celoživotní ani zda chrání i proti jiným typům ebolavirů. Některé osoby po odeznění nákazy nemají žádné následky, jiní udávají dlouhotrvající obtíže, nejčastěji bolesti kloubů nebo poruchy zraku.

Jak se chránit před infekcí?

Vzhledem k tomu, že zatím není k dispozici vakcína, nejúčinnější ochranou před ebolou je necestovat do oblastí, kde se vyskytuje. V případě nutnosti pobytu v ohnisku nákazy je důrazně doporučována mimořádně pečlivá hygiena, zejména časté mytí a dezinfekce rukou, nedotýkat se předmětů, které mohly přijít do kontaktu s tělesnými tekutinami nemocného, např. oblečení, ložní prádlo, jehly apod. Bez speciálního ochranného obleku se nedotýkat nemocných ani osob zemřelých na ebolu. Vyhýbat se hospitalizaci v západní Africe, zejména v těch nemocnicích, ve kterých se léčí pacienti s ebolou. Po návratu z rizikové oblasti zvýšeně sledovat svůj zdravotní stav a v případě jakýchkoliv možných příznaků eboly ihned kontaktovat lékaře.

Případy eboly mimo Afriku

Španělsko. 12. srpna 2014 zemřel po převozu do madridské nemocnice španělský misionář, který se nakazil v Libérii. 25. září 2014 zemřel 69letý španělský kněz a lékař, který se nakazil při péči o nemocné v Sierra Leone. V říjnu 2014 byla s ebolou hospitalizovaná zdravotní sestra, která pečovala o oba tyto pacienty. Jedná se o první případ přenosu eboly mimo Afriku. Ačkoliv její stav byl označen jako kritický, 12.10. se objevily zprávy o zlepšení jejího zdravotního stavu.

USA. 30. září oznámily USA první případ eboly, a to v Texasu. Pacientem byl člověk, který se nakazil během své návštěvy u příbuzných v Libérii. Tento pacient zemřel 8. října. Všechny známé kontakty tohoto pacienta byly umístěny v izolaci. 12.10. oznámilo CDC (Centrum for Disease Control, americká agentura pro kontrolu chorob), že u jednoho zdravotníka, který pečoval o tohoto amerického pacienta, byla rovněž prokázána nákaza virem ebola. Jedná se o první přenos eboly na území USA.

Francie. 18. září byl do vlasti přepraven francouzský zdravotník, který se ebolou nakazil v Libérii. Tento pacient byl úspěšně léčen v pařížské vojenské nemocnici a propuštěn 4. října.

Německo. V srpnu bylo do karantény v Hamburgu umístěno 6 osob, které pracovaly v Libérii. Z nich onemocněl jeden epidemiolog, který v Libérii pracoval pro WHO. Tento pacient se uzdravil a byl propuštěn z nemocnice 4. října.

V univerzitní nemocnici ve Frankfurtu se léčí ugandský lékař, který se ebolou nakazil v Sierra Leone a byl na žádost WHO převezen k léčení do Frankfurtu 3. října.

9. října byl do nemocnice v Leipzigu převezen třetí pacient s ebolou, jedná se o občana Súdánu, který pracoval pro OSN v Libérii.

Norsko. 6.10. byla oznámena nákaza norské občanky, která se nakazila v Sierra Leone, předpokládá se její transport a léčení v Oslu.

Švýcarsko. 22. září byl do Švýcarska transportován švýcarský občan, kterého pokousalo dítě nakažené ebolou. Tento muž byl umístěn v Ženevě do karantény, nákaza u něj nebyla prokázána.

Velká Británie. 24. srpna byla s ebolou hospitalizována britská zdravotní sestra, která se nakazila v Sierra Leone. Byla propuštěna z nemocnice 3. září.

Možné riziko pro ČR

Vzhledem k hygienické úrovni a klimatickým podmínkám v České republice je pravděpodobnost rozšíření této infekce v našem státě považována za nízkou. Ovšem není radno tuto hrozbu podceňovat, je vypracován krizový plán s přesnými postupy v případě výskytu podezření na tuto nákazu tak, aby bylo riziko přenosu infekce na obyvatelstvo minimalizováno.

MUDr. Hana Zelená, Ph.D.
vedoucí oddělení virologie, Centrum klinických laboratoří, Zdravotní ústav se sídlem v Ostravě
vedoucí Národní referenční laboratoře pro arboviry
člen ENIVD, zástupce za ČR (European Network for Diagnostics of Imported Viral Diseases)

Aktuality

 
Easy To Read
Zdravotní ústav se sídlem v Ostravě
Partyzánské náměstí 2633/7, Moravská Ostrava, 702 00 Ostrava,
tel.: 596 200 111, fax: 596 118 661, podatelna@zuova.cz,
Datová schránka: pubj9r8
Web: zuova.cz